Když je trénink další povinností v již i tak naplánovaném dni čtyřicátníka, jediné, co člověka u něj drží, je strach a negativní motivace. Třeba nadváha, přerostlý pupek, ochablé hýždě, bolavá záda. Motivace je tak většinou závislá na rychlém výsledku. A když se ten nedostaví, následuje zklamání a vystřízlivění. S tím se ztrácí i motivace do dalšího nudného, donekonečna se opakujícího drilu a “chození do fitka”. Co když toto jde změnit a z tréninku se stane něco, co jsme všichni kdysi dělali s radostí a bez přestání? Plní energie, chuti do pohybu a elánu…
Vypadá někdy tvůj trénink jako hra?
Uvědomil jsem si důležitou skutečnost. Vždycky jsem o ní věděl, ale teprve teď jsem si ji zformuloval do jasné podoby. Zeptám se tě… Viděl jsi někdy dítě, které si přestane hrát, protože ho hra unavila? S manželkou jsme vychovali tři syny. Během svého dětství si kluci neustále hráli. Život pro ně byl nekonečnou hrou. Hru museli pokaždé přerušit rodiče, aby se děti šly najíst nebo si lehnout. Ano, když šli spát, byli tou hrou tak zmožení, že okamžitě usnuli. Ale dokud si hráli, únavu necítili. Hra je totiž nabíjející.
Když se trénink stane jen další prací
Na rozdíl od dětí si my, dospělí, nehrajeme. Pracujeme a chodíme na trénink do fitka, abychom se odreagovali od práce. Jenomže velmi často se ten trénink stává jen další prací. Automatizované vykonávání pohybů, bez přítomnosti a uvědomění. Před očima máme jen cíl. Cílem může být dosáhnout úlevy od stresu, odstranit bolest v zádech, shodit pár kilo, změnit svůj vzhled, získat něčí obdiv… Cíle, cíle, samé cíle. Namáhavě se snažíme odpracovat to, co jsme si dnes dali v tělocvičně za úkol, jen abychom se co nejdříve přiblížili ke kýženému cíli.
Zaměnit trénink za hru
Když ale změníme svůj pohled na věc, když nahradíme slovo „trénink“ slovem „hra“, začnou se dít zázraky. Místo monotónního opakování cviků se začínáme pohybem bavit. Náš rozum se otevře vytváření nových pohybových forem. Tělo následuje a zpětnou vazbou posílá signály, do jakých poloh se chce dostat, aby pro něj byly pohyby prospěšné. Cvičení se pak začne tak nějak odvíjet samo od sebe. Hrajeme si sami se sebou. Tak, jak to umí jen děti. Žádný trénink pak není stejný. Pokaždé jsme schopni vymýšlet jeho nové formy. A cvičení je mnohonásobně efektivnější, protože rozum a tělo jsou v souladu a spolupracují.
Co tím myslím? Třeba to, že k vypracování postavy do plavek není třeba podstupovat dril monotónního cvičení na strojích ve fitku. Mnohem zábavnější je třeba pohybová improvizace využívající výzev, které na pohyb kladou různá prostředí – například funkční zóna v gymu, nebo venkovní parkourové hřiště, dětská prolézačka, schody v parku nebo zábradlí.
Začnou se dít zázraky
Zkus dnes zaměnit trénink za hru. Jen si to dovol. Improvizuj, nech se vést pocitem, nech své tělo konat. Naslouchej signálům, které ti posílá. Nesnaž se o cvicích tolik přemýšlet. Buď přítomný ve svém těle. Zkus něco nového. Jen tak, pro tu hru.
Zde je nějaká inspirace z mých tréninků:
Chceš tento typ tréninku hrou vyzkoušet, ale nevíš jak začít? Přijď to vyzkoušet na mých lekcích pohybové zdatnosti, kde se pohybem bavíme a zároveň pracujeme na své kondici. Víc si o lekcích můžeš přečíst zde: POHYBOVÁ ZDATNOST
